Odpuštění

V první části jsme se zabývali mechanismy a vlivy, které nás typicky udržují v pozici oběti jiných lidí a okolností, tedy v červené zóně života. Nyní jde o to, jak začít přecházet do zelené zóny života, a co nejčastěji a co nejdéle v ní setrvat.

Existuje mnoho různých metod a postupů, jak na to jít – stačí strávit něco času u internetového vyhledávače. Každá má své výhody a nevýhody, každému člověku „sedí“ něco jiného. Nebudeme se jimi zabývat, neboť tyto stránky mají za cíl věnovat se tomu, jak si pomoci odpuštěním.

Odpuštění samo o sobě není metoda ani terapie. Odpuštění je princip, postoj k životu, kdy je člověk schopen od-pustit, tj. přestat v sobě držet, křivdy, ústrky a jinou nepřízeň minulosti. Pokud v sobě najdu ochotu odpustit a pokusím se odpustit – byť si o tom „myslím svoje“, pochybuji o tom nebo cítím i určitý odpor – daná situace se nějak změní, byť by vypadala sebevíc neřešitelně.

Klademe-li si otázku, zda odpuštění je lepší nebo horší než metoda XY, neexistuje na ni odpověď – odpuštění není ani lepší ani horší. Odpuštění je základem, na kterém lze dále stavět. Odpuštění je alfou a omegou životního stylu moderního člověka, který už nehodlá setrvávat v červené zóně.

Myšlenku odpuštění namísto pomsty přinesl naší západní civilizaci před nějakými 2000 lety Kristus. Odpuštění bylo až donedávna považováno za nesnadnou záležitost, které byli schopni jen dostatečně silní nebo hluboce věřící jedinci. To už dnes neplatí, neboť zhruba před 30 lety přišel americký psycholog Colin Tipping na způsob, jak odpustit relativně snadno a relativně rychle – dnes je tento postup znám pod názvem Tippingova metoda.

Colin Tipping jde v pojetí odpuštění nad běžně chápaný rámec: Klade si totiž otázku, zda situace a prožitky, kterými v životě procházíme, nemají ještě nějaký hlubší smysl než ten, který bezprostředně vnímáme. O tom se dají vést dlouhé akademické diskuze. Skutečnost je ovšem taková, že pokud tuto Tippingovu myšlenku ihned nezavrhneme a použijeme některý z jeho postupů, uleví se nám a dojde k odpuštění, aniž bychom tomu museli věřit nebo nějak hlouběji rozumět (a nemusíme věřit ani v nic jiného). Protože je tato Tippingova hypotéza dosti radikální, sám autor dal své metodě ještě druhý název Radikální odpuštění.

Tématu JAK odpustit Tippingovou metodou jsou věnovány zvláštní stránky Tippingova-Metoda.cz a na těchto stránkách se jím proto dále nebudeme zabývat.

Doplňme na tomto místě ještě dvě informace:

  • Z hlediska toho, kam je odpuštění namířeno, hovoříme o odpuštění jiným lidem nebo o odpuštění sobě.
  • Odpuštění je ANONYMNÍ. Děláte jej uvnitř sebe a pro sebe. Člověk, kterému odpouštíte, o tom nemusí, a neměl by, vědět.

Na následující stránce si objasníme, proč a jakým způsobem odpuštění přináší efekt, který si od něj slibujeme.

Komentáře nejsou povoleny.