Jak odpuštění funguje

Možná si kladete otázku, jak je možné, že když odpustíte, může vám to přinést tak široké spektrum pozitivních dopadů. Odpověď je snadná. V předchozí části stránek jsme si vysvětlili, že společným jmenovatelem mechanismů, kterými si vytváříme „problémy“, je jejich energetická povaha.

Když někomu nebo sobě něco odpustíme, změní se uvnitř v nás pocity a emoce, které máme v souvislosti s daným člověkem nebo tématem. Například zoufalství nebo nenávist se může změnit (někdy říká „transformovat“) třeba v optimismus nebo určité pochopení. Stane se to proto, že odpuštění od-pustíme a roz-pustíme energii, která daný příběh dosud držela naživu. Tím odebereme „výživu“ tomu uvnitř v nás, co způsobuje emocionální bolest a vede k opakování daného tématu. V konečném důsledku se nepozorovaně změní naše vnitřní vnímání dané situace, člověka, tématu. Vrátíme-li se k obrázku v prvním příběhu Aleny, u kterého jsme začali, mohli bychom si tento proces představit asi takto.

Původní průběh Aleny – bez odpuštění – vede k tomu, že Alena je frustrovaná a na pokraji rozpadu druhého manželství (obrázek zvětšíte tak, že na něj kliknete):

Pravděpodobný nový průběh v případě, že Alena v sobě najde sílu (a řekli bychom „prozřetelnost“) odpustit po rozvodu Lukášovi a pak i Zdeňkovi (obrázek zvětšíte tak, že na něj kliknete):

Odpuštěním po rozvodu Lukášovi se Alena „srovnala“ natolik, že když se vyskytla situace se Zdeňkem a jeho dcerou, neměla zdaleka tak silnou emocionální odezvu a byla schopná o celé věci logicky uvažovat. Druhým odpuštěním, tj. Zdeňkovi, se Alena dostane do relativní pohody. Buď si Zdeňkova vztahu s dcerou přestane úplně všímat, nebo bude schopná Zdeňkovi v klidu říct, že se jí to nelíbí; za těchto okolností má velkou šanci, že si to Zdeněk uvědomí a své chování upraví.

Odpuštěním Alena odebrala energii svému tématu „nemá mě dost rád“, a toto téma tím ustoupilo z jejího života: U Aleny došlo odpuštěním ke změně vnitřního vnímání dané situace.

A ještě jedna důležitá věc… Alena vždy odpouštěla „pachateli“ konkrétní události, tj. Lukášovi a Zdeňkovi. Netušila, že její problém v tomto případě pochází z dětství a jejího vztahu s tátou. Přesto jí odpuštění pomohlo. Je to tím, že podstata problému byla energetické povahy, a odpuštěním došlo k transformaci Aleniny (emocionální) energie, která problém „držela“. Z toho plyne důležité ponaučení: Při použití odpuštění není třeba pátrat po původní události, která celý problém spustila; stačí řešit aktuální situace tak, jak je život přináší. Jinými slovy: Odpuštěním něčeho, co se událo v současnosti nebo v nedávné minulosti, se roz-pustí i celý dlouhý řetězec zátěží minulosti, který je v našem nevědomí a/nebo podvědomí s touto nedávnou událostí spojen. To nevylučuje, že máme-li zájem, původní příčinu přesto hledat můžeme – ale o tom tyto stránky nejsou.

Odpuštění proto otevírá cestu k tomu, abychom dokázali vystoupit z kruhu opakujících se nepříjemných a zraňujících situací a mohli se pohnout z místa. Odpuštění je práce na sobě – tím že odpustíme, my sami rosteme. Odpuštění je detoxikace vlastního energetického systému. Odpuštění je nabytí síly a symbolické nadechnutí se ke vzletu.

V případě Aleny bylo potřeba odpustit na dvakrát. Někdy stačí jedno odpuštění, někdy je třeba opakovat i více než dvakrát.

Kdybychom si právě uvedený příklad chtěli zobecnit, můžeme tak učinit pomocí následující metafory: Představme si hrozen vína s krásnými šťavnatými bobulemi. Jsou krásné proto, že dostávají vláhu a živiny ze stonku. Tyto bobule představují životní problémy a témata, o kterých tu píšeme. Jsou „šťavnaté a výživné“, neboť jsou zásobovány emocionální energií, která byla aktivována dávným emocionálním zraněním. Utrhněme teď jednu bobuli a položme ji na okenní parapet na jižní straně bytu, kam celý den praží slunce. Bobule už nemá přísun vláhy a za pár dnů se scvrkne na malou hrozinku. Odpuštěním „utrhneme“ dané téma od energie, která jej dosud vyživovala. Problém se tím „scvrkne“ na takovou velikost, která nám už nevadí.

Vrátíme-li se ještě k příběhu Karla, mohl by odpustit svým kolegům jejich „nespolehlivost“ a šéfové za to, že jí nikdy nic není dost dobré. Zbytek už jsme si vysvětlili.

Kdyby ve třetím příběhu Pavel se Slávkou dokázali odpustit Petře, mohlo by to mít za následek jisté „změkčení“ pravidel a tabu, která si pro sebe stanovili, a možná i určitou změnu vnitřní dynamiky jejich rodiny.

Odpuštění je projevem zralosti. Odpuštění je práce na sobě, a kromě již zmíněné transformace energie má ještě minimálně jeden důležitý efekt: Pomáhá nám získat nadhled nad děním každodenního života, a tím „zmoudřet“.

Závěrem si zopakujme:

  • Odpuštění je ANONYMNÍ. Děláte jej uvnitř sebe a pro sebe – odpuštění je primárně pomoc sobě samé/mu. Člověk, kterému odpouštíte, o tom nemusí, a neměl by, vědět.
    .
  • Hlavním cílem odpuštění není to, že byste toho druhého člověka měli začít mít rádi, nebo že byste se s ním museli „udobřit“, i když i k obojímu může dojít. Hlavním cílem odpuštění je ulevit sám sobě.
    .
  • Odpuštění někomu jinému je tedy především o nás samotných – odpouštíme pro sebe. Ten druhý je „jen“ pomocník k tomu, abychom my sami uvnitř v sobě mohli od-pustit. A jestli ho už nikdy nechcete vidět, je to úplně v pořádku a je to jedno.

Komentáře nejsou povoleny.