Energie

Podívejme se nyní blíže na téma energie. kterého jsme se zatím jen letmo dotkli. Lidské tělo je, tak jak jej vnímáme, primárně hmotné, a navíc je živé (těla zemřelých nás v tomto kontextu nezajímají). Se životem i s existencí hmoty samotné je vždy spojena energie. Lidské tělo má energetický systém, který je samozřejmě úzce spojen s hmotnou částí těla.

Emoce, které prožíváme v rozličných situacích, jsou v první řadě energetické povahy. Jistě vnímáme, že například radost nebo vztek v sobě nesou energii – mohli bychom říci, že emoce a energie mají přímou spojitost. Energie radosti je přitom jiná než energie vzteku. Jinak řečeno – cítění pocitů a prožívání emocí je spojeno s pohybem energie v systému našeho těla.

Emoce a energie však mají i nepřímou spojitost. Prožité emoce totiž vyvolávají v lidském těle chemické reakce, při kterých se mj. vytvářejí látky zvané neuropeptidy. Ty se ukládají v buňkách, které jsou ovšem živé, a tedy nesou energii. Prožité emoce tímto způsobem zanechávají „otisk“ neboli „stopu“ v energetickém systému těla. Tím se všechno, co jsme si dosud vysvětlili, dostává ještě do jiného světla. Interakce mezi lidmi – a živými organizmy obecně – se neodehrávají jen na úrovni „mechanismů“, ale jsou to také interakce energetické.

Navíc – ze školy si asi pamatujeme, že energie může být nositelem informací (například mobilní telefon přenáší informace prostřednictvím energie elektromagnetického pole). Energie lidského těla je proto nositelem informací o nás. Energetický systém člověka vysílá do okolí informace o tom, co se uvnitř v nás děje, a lidé (i jiní tvorové) v okolí tyto informace mohou podvědomě přijímat.

Představme si, že na základě výše uvedeného „otisku“ neboli „stopy“ v energetickém systému těla vysíláme informaci, že se bojíme psů podobně jako Vlasta, o které jsme se zmínili dříve. Většina psů, které potkáme, tuto informaci přijme a podle toho se zachová – ukáže nám, kdo je v dané situaci pánem. Energetické interakce jsou tak jedním z principů, na kterých je založen tak zvaný „šestý smysl“.

Vezměme si jiný příklad – cítíme se méněcenní. Náš energetický systém tuto informaci vysílá a v našem okolí se jistě najde člověk, který na to podvědomě „slyší“. Říkáme, že s naším tématem (zde s méněcenností) rezonuje. Buď se tak uvnitř cítí také, nebo je to naopak narcistický namyšlenec. Jedno nebo druhé v něm vzbudí podvědomé nutkání, aby se do naší méněcennosti „obul“. Jinými slovy – zachová se tak, že nám naši méněcennost dá pocítit. Proč tomu tak je? Onen člověk nám ukáže, kdo je pánem situace – to je pro něj skvělý pocit. Navíc tím, že získá navrch, nám odsaje část naší energie – a to je pro něj opět skvělý pocit. Tyto interakce se typicky, ale ne vždy, odehrávají podvědomě, kdy si ten druhý vůbec neuvědomí, co nám způsobuje. A my, kromě emocionální bolesti, si ještě připadáme čím dál „vycucanější“ z energie…

 

Ztráta energie napomáhá k tomu, že se propadáme čím dál hlouběji do červené zóny a motáme se v jejím začarovaném kruhu. O tom, co je třeba udělat, aby to přestalo, pojednává další část těchto stránek.

Závěrem této kapitoly ještě zdůrazněme:
Energetická složka je podstatnou součástí a „společným jmenovatelem“ výše popsaných mechanismů, které se odehrávají při interakcích mezi lidmi.

Komentáře nejsou povoleny.