Vzorce a přesvědčení

Co se v životě Aleny asi odehrává? I když si to Alena zatím neuvědomuje, v jejím životě se odehrálo zhruba toto:

1. Už od předškolního věku měla Alena pocit, že ji tatínek nemá dost rád, a že dává přednost její mladší sestře. Marně toužila, aby jí dal najevo svou lásku, vzal do náruče, pochoval ji, dal jí pusu. Řešívala to tak, že před celou situací utekla – vzala si plyšáka, někam si zalezla a byla sama jen se svým smutkem. U Aleny tak došlo ke vzniku primárního emocionálního zranění.

2. Chybějící projevy lásky ze strany tatínka jí působily velikou bolest. Tatínkovo chladné chování a s ním spojeno emocionální bolest si ve svém dětském rozumu vysvětlovala tak, že není dost dobrá na to, aby o ni tatínek stál. Nevědomky si tak vytvořila skryté vnitřní přesvědčení „Nejsem dost dobrá.“

3. Na události ve svém současném životě Alena automaticky reaguje emocionální bolestí, kterou prožila v dětství. Současně je nevědomky interpretuje podle vnitřního přesvědčení a dává mu tak za pravdu: „Nejsem dost dobrá, cítím se méněcenná a přehlížená.“ Obojí působí Aleně utrpení, které dosud řešila útěkem ze vztahu. Útěk z podobných situací se stal jakýmsi vzorcem jejího chování.

Podívejme se na prve uvedený příběh Aleny z perspektivy tohoto vysvětlení (obrázek zvětšíte tak, že na něj kliknete):

Tento mechanismus působení vychází z emocionálních zranění a může v menší či větší míře ovlivnit život člověka … v průběhu života máme tendenci znovu a znovu prožívat v různých obměnách bolestivé příběhy, kterými jsme prošli v dětství.

Shrňme si tři základní – vzájemně se prolínající – faktory, které zde hrají roli:

1. Emocionálně bolavá místa
Jsou to „živé rány“ v našem nitru, do kterých doslova „sypou sůl“ i napohled nevinné životní situace. Je to stejné, jako když se řízneme do prstu – zraněné místo je velice citlivé při sebemenším dotyku, zatímco zdravého místa si nevšimneme. Emocionálně bolavá místa ovlivňují především naše reakce na nenadálou situaci – jaké pocity a emoce nám v dané situaci „naskočí“ a jak se instinktivně zachováme.

2. Vnitřní přesvědčení
Jsou to v podstatě naše vnitřní nevědomé názory na to, jaký je a jak funguje okolní svět – něco, co nevědomky pokládáme za danou pravdu. Ovlivňují především způsob, jakým o dané věci přemýšlíme a jak se rozhodujeme. Aniž si to uvědomujeme, naše mysl má tendenci dojít k závěrům a rozhodnutím, které dávají zapravdu vnitřním přesvědčením. Vnitřní přesvědčení jsou jakýmsi skrytým cenzorem, který ovlivňuje a mnohdy i sabotuje běh našich myšlenek a rozhodnutí.

3. Vzorce chování
Různí lidé reagují v téže situaci různě – to, co někomu způsobí smutek a pláč, může v jiném člověku vyvolat vztek a agresi. Je to dáno souhrou různých faktorů, mezi nimiž hrají důležitou roli také emocionálně bolavá místa a vnitřní přesvědčení.

K tomuto mechanismu se na těchto stránkách ještě několikrát vrátíme; pro zjednodušení jej budeme dále nazývat „emoce – přesvědčení – vzorec“.

Komentáře nejsou povoleny.